Nepříjemná situace pro člověka daleko za prahem dospělosti… Studovat tři, nebo pět let už dnes není úplným standardem, velký počet studentů prodlužuje studium kvůli výjezdům do zahraničí, pracovní vytíženosti, lenosti při psaní diplomek a bakalářek a nebo jednoduše kvůli zpackaným zkouškám. Poprvé hledat práci na HPP jako diplomovaný absolvent někde mezi pětadvaceti a osmadvaceti není výjimkou. Brzy se dostanu se do tohoto pásma.
Šest týdnů ještě není katastrofa, ale už i tak získávám pocit, že sehnat práci bez relevantní praxe je nemožné. Situace je o to kurióznější, že jsem svoji diplomovou práci zasvětila výzkumu uplatnění absolventů s humanitním vzděláním. Efektivní způsoby hledání práce bych tedy měla mít v malíčku. I chyby, kterých se respondenti dopouštěli. Vezmu-li v potaz názory z mého dosahu (a že je dlouhý), tak to bylo téma celkem kontroverzní,. Výsledky výzkumu ale nebyly vůbec špatné a tak sem i já získala pocit, že šikovný člověk se uplatní za každých okolností. I za ekonomické krize. Jenže pod pojmem šikovný člověk mi tak trochu prosvítají pojmy jako selský rozum a pocit, že vzdělání rovná se zbytečný luxus. Pokud člověk míří mimo obor, což se v humanitních vědách děje často, musí spoléhat na svoje přenositelné dovednosti. Třeba na to, že je ukecaný, paranoidní puntičkář, umí si honit triko před spolužáky nebo že dokáže přečíst celého Prachetta v originále. Ještě před dvěma lety to stačilo. Kde ty předloňské sněhy jsou.
Inzeráty
Obeslat s nabídkou a životopisem svoje vysněné instituce bylo prvním krokem, ty byly ale pouze dvě. Dále jako standardní postup ve městě nad 100 tis. obyvatel jsem zvolila odpovídání na ucházející pozice na pracovních serverech. Je to nejjednodušší. A to přesto, že jsem už z diplomkového výzkumu zjistila, že pro humanitně orientované absolventy bez praxe tato cesta nikam nevede. Z několika desítek mých respondentů získala práci přes tento typ portálu pouze jedna šestina. Několik z nich ale v Praze, nikoliv v mém regionu. Přesto to zkouším. Potom už zbývá jen monitorovat inzerci, posílat CV do větších firem a optat se všech známých. A čekat. A přitom vzpomínám na slova mého vedoucího diplomky. O tom, že do inzerovaných výběrových řízení se hlásí jen loosři, kteří nebyli schopni si vytvořit renomé a reference během studia. A že takto inzerovaná místa jsou častou špatně obsaditelná, tím pádem v nějakém směru nepříliš atraktivní.
Čekání
Jak může vypadat takové čekání na telefonát? Tak trošku nuda a trochu depka. Že člověk mohl za studia udělat pro svoje uplatnění víc. V oddílu praxe mám dvě relevantní brigády/částečný úvazek v celkové délce 17 měsíců. Půlroční zahraniční výjezd, certifikát z angličtiny a nadstandardní uživatelská zručnost s kancelářským a statistickým softwarem. Přesto už se vidím na nějaké zašívárně kde přehrabuju papíry, beru deset čistého a myšlenku že mi ujíždí vlak zajídám punčovými řezy z vedlejší cukrárny. A bude to jenom moje vina.